INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se jeden ze symbolů ruského folk/pagan metalu ARKONA po čtvrtém řadovém albu upsal dravému a agilnímu vydavatelství Napalm Records, daly se z toho vytušit především dvě věci. Tedy že pověst ruské čtveřice už evidentně překročila hranice nejen rodné země, ale i metalově „pokrokového“ Západu, a že následující studiová nahrávka bude tomuto úpisu poplatná od A až do Z, což pochopitelně znamená především daleko bohatší produkci a s tím spojenou snahu ohromit posluchače velikostí a výpravností. A jak se dalo předpokládat, tak se také stalo. „Goi, Rode, Goi!“ je tady především proto, aby vás uchvátilo svým pojetím ruského folklóru, a nebýt jakéhosi přehnaného velikášství, podařilo by se mu to nejspíš se vším všudy.
Při paměti posledních dvou alb ARKONY („Vo Slavu Velikim!“ a „Ot Serdca K Nebu“) totiž musím chtě nechtě konstatovat, že obě tyto nahrávky měly prakticky všechno, co si jen lze od učebnicového metalového pohanství přát. Krásné melodie, šikovné instrumentální provedení s citlivým zapojením lidových nástrojů a vynalézavost, promítající se do kvality a trvanlivosti jednotlivých zpracovávaných motivů. Navrch k tomu pak netrpěly nadměrnou stopáží a někdy i umělým nastavováním témat a hudebního děje, což je přesně ten okamžik, který od nich novinku v její vlastní neprospěch odlišuje. Kdyby autorka kompletní hudby i textů alias všehoschopná (v dobrém slova smyslu) zpěvačka Masha „Scream“ a kytarista Sergej „Lazar“ zůstali při produkování trochu více při zemi a pošetřili by i časem, neměl bych nejspíš nejmenších námitek. Takhle z celé čtrnáctky skladeb „Goi, Rode, Goi!“ znovu každým pórem dýše ruský, potažmo slovanský dávnověk, onen čas, kdy člověk prostý pokroku žil v souladu s přírodou a mnohými bohy, jen je mu v některých úsecích dáváno až příliš prostoru, načechraného navíc velmi vysokým počtem hostujících nástrojů (ovšem proti nim – a zejména proti balalajce a dudům – nic, ba naopak). Tím pádem se to nicméně celé tak trochu rozmělňuje a je tak strháván i onen zamýšlený a jinak skutečně fungující uchvacující dojem. Jinak řečeno, více skladeb jako „Nevidal“, „Yarilo“, „Liki Bessmertnykh Bogov“, „Kolo Navi“ nebo „Pamiat“, kde je řečeno vše podstatné najednou a v rozumné stopáži (tak jako v minulých stěžejních skladbách typu „Goj, Kupala!!!“), a méně skladeb jako „Na Moey Zemle“ či „V Tsepiakh Drevney Tainy“, kde jde o stejně povedené hudební momenty, jen zbytečně natahované a pitvané na detaily, o které nejspíš není nutno stát, a dalo by se hovořit o výsostné spokojenosti.
Té ostatně nahrává i kompletní lyrika znovu vyvedená v ruštině či vystrkování death metalových růžků, podpořené zvučným Maschiným murmurem. To jsou věci, které už od ARKONY očekáváme tak nějak automaticky, stejně jako by jeden řekl, že i v Rusku se musí odedávna tradovat, že méně někdy znamená více. Jenže co naplat, když to nejspíš bylo tak lákavé, popustit uzdu fantazii a hracímu času. Částečně tomu vlastně i rozumím, ovšem pochopení pro to zdaleka nenalézám.
Logické pokračování posledních dvou (a jednoznačně nejlepších) alb ARKONY, jemuž by prospělo trochu zrevidovat hrací čas.
7 / 10
Masha "Scream"
- zpěv
Sergej "Lazar"
- kytara
Ruslan "Kniaz"
- baskytara
Vlad "Artist"
- bicí
1. Goi, Rode, Goi!
2. Tropoiu Nevedannoi
3. Nevidal
4. Na Moey Zemle
5. Pritcha
6. V Tsepiakh Drevney Tainy
7. Yarilo
8. Liki Bessmertnykh Bogov
9. Kolo Navi
10. Korochun
11. Pamiat
12. Kupalets
13. Arkona
14. Nebo Hmuroe, Tuchi Mrachniye
Yav (2014)
Slovo (2011)
Stenka na Stenku (EP) (2011)
Goi, Rode, Goi! (2009)
Noch Velesova (Live CD/DVD) (2009)
Ot Serdca K Nebu (2007)
Zhizn Vo Slavu (Live CD/DVD) (2006)
Vo Slavu Velikim! (2005)
Lepta (2004)
Vozhrozhdenie (2004)
Rus (demo) (2002)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 79:39
Produkce: Masha
Studio: CDM Records Studio, Moskva
Kdesi jsem si přečetl zajímavou recenzi na toto album a řekl jsem si, že by neškodilo přijít na kloub tomu, jak to s tímto albem a skupinou vypadá. A musím říci, že se mi moc líbí. Ruská melodika, řeč a přirozený patos se mi zamlouvají, a tak přestože se jedná o hodně dlouhé album, můžu říci, že nudí minimálně. Zpěvačka je dobrá a k hudbě sedí. Skočné pagan metalové album s příchutí ruských bylin, jak má být. Doporučuji!
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.